Život jako sen

Dnes vám chci přiblížit jak se sny pracuji na lesních poutích nebo v průběhu svých konzultací. Technik práce se sny je celá škála, zmíním jich jenom pár - zejména těch, na které nepotřebujete průvodce. Když pak usoudíte, že ho nakonec přece jen potřebujete, můžete mi samozřejmě zavolat. Ale určitě pište i pokud budete mít jen nějaké otázky. To jak ráda pracuji se sny, vám osvětlím na příkladu svého dnešního snu.

Hezké čtení ????

Když někomu vyprávíme sen, je dobré ho vyprávět pomalu, v první osobě a v přítomném čase. Podpoří to naladění na daný sen. Dostaneme se tak snáz zpátky dovnitř, vzpomeneme si na víc detailů a zejména pocitů, co v daném snu prožíváme. Ty jsou důležité. Je fajn to tak udělat i když sen ráno chceme převyprávět jen sami sobě. Nebo, když si ho chceme zapsat.

A co se teda do dnešního rána zdálo mě? 

Jedu na dovolenou s Andreou, mojí sestrou. Dlouho jsme takto nikde spolu samy nebyly, tak mám hezký pocit vděčnosti, že konečně můžeme. Venku je nádherně. Co mě trochu mrzí je, že sebou vezeme spoustu papírů, protože v průběhu té dovolené je potřebujeme vyřídit. Jsou to podklady na příspěvky pro ukrajinské matky s dětmi, o které jdeme žádat. Vnímám jak mě ta administrativa prudí, ale zároveň je to nutné a dobré – cítím nefalšovanou pokoru před tímto úkolem. 

Jedeme na nějakých skútrech nebo jsou to možná spíš rychlá kola, protože šlapeme. Najednou dojíždíme nějakého člověka na Bentley se sajdkou. Nejdřív má auto barvu khaki, ale pak se mění na tyrkysovou (jednu z mých nejoblíbenějších barev). Nejdřív to kabriolet není, ale pak už ano, protože je toho člověka celého vidět. Okraje sajdky jsou z plsti, tahám za ně a ono se to párá! Ale jinak sajdka drží, je moc krásná a Bentley také.

Člověk uvnitř je chlap z velkým orlím nosem, v černém obleku nebo smokingu a má k tomu i klobouk. Ďábelsky se směje a hned se dozvídáme, že je ze Srbska a že je Žid. Je celej velmi znervózňující a vše co říká se mě nějakým způsobem, až nepříjemně, dotýká. Mluví furt nějakým jazykem, kterému Andrea rozumí, ale já moc ne, tak nakonec skončíme u angličtiny. Nechápu to, srbsky předse normálně umím! Jeho slova se mě dotýkají i bez toho, abych jim rozměna, to je fakt vrchol!

Pak stavíme někde u moře. Jdu celá rozčarovaná plavat a v ten moment vidím, že jsem blondýna, mám červené plavky i plavák. Vvypadám jako protagonistka ze seriálu Baywatch. Jsem krásná, o tom žádná, ale tohle přece vůbec není můj styl. Nemám a a nikdy jsem netoužila mít snědé, vysportované tělo v červených bikinách. Nebo toužila? Záludná otázka 🙂

Opouštím tuto úvahu a plavu kraula jak o život daleko do moře. Po chvíli si všimnu, že se vznáším lehce nad vodou a byť dělám tím pádem menší záběr, plavu super rychle a navíc mohu v klidu dýchat, protože i hlavu mám nad vodou. Zajímavé. By trenérka koukala.

Plavání mě dost uklidní. Se svým novým tělem i blond vlasy se také smiřuji a vracím se na břeh. Srbský Žid se svým Bentley i sajdkou se už zjevně rozhodli, že budou celou dovolenou trávit s námi. Nechápu, že sestra nic nenamítá. Co to má být? Proč nás tady má nějaký chlapík celou dobu rozčilovat? 

Po chvíli si uvědomuji, že štve jenom mě, a že mi asi něco zrcadlí. Začínám postupně vidět i co a pomalu to pouštím. Je až neuvěřitelně příjemné jak se na něj najednou dokážu dívat úplně jinak. Ale pořád mě jeho přítomnost drží v maximální bdělosti. 

Přijíždíme konečně do nějaké vesnice, kde se chceme ubytovat. Je tam pár restaurací, průvodce nám je ukazuje a najednou! Najednou tam potkávám své milované přátele – Matěje s Patrícií, které jsem tak dlouho neviděla. Bože můj! Mají tváře od bylinek, protože právě něco bylinkového jedí. Jsou zde bez syna, na romantické dovolené. Je mi chvíli líto, že syna neuvidím, protože ho zatím znám jenom z Instagramu. Ale lítost se rychle rozplývá, protože si tím pádem budeme moci mnohem víc v klidu povídat. Taková dechberoucí náhoda! 

Dokonce i moje sestra se těší a to už je co říct. 

Pak střih a někde v té vesnici potkávám malé dítě. Chvíli vypadá jako kluk, chvíli jako holčička, ale co je zajímavé, vůbec ho/jí netrápí jestli to je tak nebo tak. Je celé pokryté třpytkami, září a je absolutně blažené. 

Celým tělem i duší vnímám tento odzbrojující výjev a pomalu se probouzím.
Probouzím se do dne, kde mě čekají samé krásné věci.

Rozplývám se vděčností.

Jak by k tomuto snu šlo technicky přistoupit: 

  1. Sledování hlavních pocitů.

V mém snu: vděčnost, zhrzenost z administrativy – ale hned k ní i pokora, nasranost na cizince, rozčarování z nestylového vzhledu, přijetí, uvědomění, radost, blaženost. 

Toto mapování vám pomůže uvidět jaké jsou nosné pocity vašeho podvědomí. Když budete sny zapisovat dlouhodobě, uvidíte jak se tyto pocity vyvíjí – a uvidíte tento vývoj pak i v realitě. 

Například u mě ještě před pár lety vůbec nebylo běžné, že bych ve snu propadla hněvu a vyřešilo se to samo hned v tom samém snu. Beznaděj a zoufalství v mých snech byly naopak vytrvalé a často se opakovaly.

  1. Všichni ve snu jsou Já!

Podle teorie o subpersonalitách je dobrou výkladovou pomůckou představa, že každá postava ve vašem snu reprezentuje nějakou část vašeho Já. To znamená, že nějaká moje část je Baywatch Blondýna a nějaká moje část je arogantní divnej cizinec židovského původu, který rád provokuje a popuzuje všechny kolem. 

  1. Symbolika 

O té načtete mnoho v literatuře. Například auto ve snu znamená Ego. Když ho řídíte sami, znamená to, že svoje ego máte pod kontrolou. No vidíte to … moje ego je sice překrásné a drahé, dokonce se sajdkou! Ale má ho pod kontrolou někdo, kdo mě zjevně na první dobrou dost sere, ale pak vlastně přitahuje. Důležité je, že tam nakonec nacházíme soulad. 

Děti ve snech mohou symbolizovat stav v jakém se momentálně nachází naše vnitřní dítě. To moje je teď jednoznačně blažené – táhne se to se mnou celý měsíc, takže to sedí. Zároveň ale nemá jasné pohlaví – a to je zajímavé. 

S tím pohlavím se to dá vyložit různě – za mě je to metafora k tomu zda vůbec chci nebo nechci vedle sebe nějakého muže. Tzn. zda mě v životě zajímá spíš role ženy nebo role člověka. Protože s tím pak souvisí mnoho rozhodnutí, které mě v nejbližších měsících a letech čekají. Zjevně to ale zatím není nic akutního, protože to nijak neovlivňuje můj blažený duševní stav.

  1. Kontext a detaily

Architektura snové krajiny vám také může říct mnohé o vaší duši. Tento i mnohé další mé sny jsou význačné svou estetikou. Výjevy, scenerie, nádherná příroda, kde je najednou vícero ročních období, lidé, sochy, obrazy, celá sofistikovaná města, jaká jsem jakživ neviděla. To vše a mnoho jiného tam nacházím. 

Zrcadlí to moji celoživotní lásku k harmonii a ke kráse. Post KRÁSA jako ZDROJ je už delší dobu ve výrobě. Bude hotový snad už brzy a snad se mi podaří jej napsat tak krásně jak si to dané téma zaslouží. Držte mi palce, prosím.

  1. Doprožívání snů

Pokud se vám stane, že sen skončí tak nějak uprostřed nebo neklidně, dopřejte si pak v průběhu dne jeho doprožití. Zase se do snu zanořte, zhluboka dýchejte a dopřejte mu, aby se sám dokončil. Nechte tomu volný průběh, duše nemá ráda násilí. I když jak která 🙂 

Pokud máte po ruce někoho blízkého, tak ať vás vede. Pokud ne, zkuste to sami a nebuďte smutní, když se to nepodaří. Podaří se to jindy.

  1. Sny a příroda

Vzpomeňte si na svoje význačné sny, když budete někde v klidu a v přírodě. Možná v nich ještě něco objevíte. Nebo se vám ono doprožití povede právě tam. Teď k tomu máme požehnané roční období – můžete si kdekoliv uprostřed lesa lehnout a tiše rozjímat. 

Přeji vám mnoho silných a výmluvných snů i s jejich pochopením. 

Jsou jedním z nejkrásnějších jazyků naší duše. 

????

Chci dostávat emaily od Elen

O všem novém, co dělá nebo chystá