Dlouho, zhruba 20 let, jsem patřila do té části populace, která intimitu zažívá denně, nebo alespoň pravidelně. Myslím tím hlubokou intimitu v partnerském vztahu.
Teď, již druhým rokem, žiju bez ní. A když se za tímto obdobím ohlížím, tak mě až překvapuje jak je to jednoduché. Pozor, to neznamená, že je to snadné. Ne pro někoho takto zhýčkaného, jako jsem byla já.
Co je podle mě intimita? Je to především blízkost a (ideálně bezpodmínečné) přijetí toho, kdo jsem. Pro mě je intimita, když někoho miluji a on(a) miluje mě. A alespoň občas se v tomto krásném citu potkáváme. Ne, že se potkáváme v zamilovanosti, ale že se potkáváme v lásce, co někdy vlastně vůbec nemusí být příjemné, ale i tak je to intimita. Protože láska je i bolest a utrpení, ve kterých je mnoho intimity, i když takové té, poněkud rozervané, intimity.
Za poslední dva roky jsem se naučila, že velmi hlubokou intimitu lze zažívat při setkání se svou vlastní duší, se svým skutečným já, které nelze lapit do myšlenek, ale jen do pocitů. Toto prožívání, toto uzření malých záblesků, to je pro mě intimita. Ne oslepující světlo slunce na samé poledne, ale šerosvit při západu a červánky při jeho východu.
Lze ji také zažívat při tvoření a práci, které vyvěrají z našeho vnitřního pramene. A tady je jedno zda je to psaní poezie, masírování nebo do blba se opakující uklízení a administrativa. Když je v denní rutině alespoň paprsek lásky k tomu co a proč to dělám, tak tam pro mě je i intimita.
Pokud máme dobré vztahy se sourozenci, přáteli, rodiči a dětmi, lze nalézt mnoho jemné intimity i tam. Je úplně jiná než ta partnerská, ale není o nic méně hodnotná a hluboká.
Často prožívám intimitu při procházkách přírodou. Určitě to znáte, jste v lese sami, zcela vás objímá a najednou to cítíte! Celým svým tělem, celou svojí duší, každičkou jednou buňkou.
A v neposlední řadě, umění. Hudba, výtvarné umění, poezie, literatura, film! Je tam všude! Ty nejkrásnější díla jsou vytvořena z těch největších hlubin duše a i proto jsou tak dechberoucí. I proto nás tak intenzivně oslovují a zvou blíž. A i proto my můžeme přijít tak blízko, až je to vzrušující.
Pátrejte, vnímejte, sajte všechny tyto zázraky všemi vašimi smysly.
Moc vám to přeju a sobě také 
Budu ráda, když mi napíšete, co funguje vám. Co vás sytí, naplňuje a těší? Kde a kdy se potkáváte s intimitou a s vaší duší?