Minulý týden jsme měli v Be Lovely krásnou akci u příležitosti sedmého výročí založení Salonu. Zároveň to byla velká vnitřní oslava i pro mě, protože teď na podzim je to také ROK, co jsem v Be Lovely JÁ.
Ty prostory mě při práci doslova podporují a nabíjí. Je to oáza klidu a estetiky v jinak dost rušném a komerčním centru. Mohu tam masírovat, psát, dělat individuálky, cvičit sama nebo s klienty. Místnost je nádherná, neobyčejně velkorysá, co do prostoru i zařízení, a s velkými okny. Vše další, co se v Salonu dělá je na TOP úrovni a celková spolupráce s jeho tvůrkyní, Helenou Lažanskou, je jako tanec. Až mi někdy přijde podezřelé, jak můžeme mít v tolika věcech shodu.
Toto souznění se mi děje hned na několika místech. Jsem zvaná do spoluprací, jež mě OBOHACUJÍ, ba často až BLAŽÍ. A ve všech mám dostatek prostoru být sama sebou a tvořit to, co je pro mě nejdůležitější. Zda už je to putování Saharou se SoulAdventure, masáže a tělové rituály v Be Lovely nebo marketingová a strategická podpora pro Villa Grdelina. Všude je tento princip podobný. A zároveň cítím, že jsem celé toto souostroví k sobě přitáhla také proto, abych mohla psát, psát a ještě jednou PSÁT! Což při žádné klasické práci tak úplně nejde.
—
Před dlouhými lety, když jsem byla na gymnáziu, často jsem ve škole chyběla. Nejčastěji kvůli cestování nebo kvůli tomu, že jsem zrovna něco důležitého četla, tak jsem se nechtěla školou nechat rušit. Mé třídní se to, pochopitelně, tuze nelíbilo, ale nedokázala mi domluvit. Tak za mnou poslala jednu vlivnou spolužačku, aby mi domluvila ona. Její hlavní argument byl, že když nebudu každý den chodit do školy a nevytvořím si tak “normální” návyky, nikdy pak nebudu moci dělat “normální” práci.
Hodně se mě to tehdy dotklo. Ale zas ne tolik, abych do školy začala chodit nějak extra víc :))) Ani na výšce se to nezměnilo, přesto mám z Karlovky diplom červený, ale OVŠEM, z VŠE už “jenom” modrý, protože tam také dost bazírovali na docházce. Dnes vidím jak určující a VÝZNAMNÉ bylo pro můj život toto sebenaplňující proroctví! Protože já opravdu pak už nikdy “normální” nebyla a “normální” práci nedělala.
Svět IT byznysu, ve kterém jsem strávila deset let, byl tvrdý a proměnlivý, skoro žádné pohodové každodenní rituály jako 9-17 tam neexistovaly. V březnu to budou TŘI ROKY, co jsem tento svět opustila a zavítala do světa ještě proměnlivějšího, nejistějšího a divočejšího, který se naprosto vymyká jakýmkoli běžným povoláním nebo konvencím.
Milou synchronicitou je, že toto výročí oslavím zrovna jako PRŮVODKYNĚ na Sahaře.
Dělat tolik “zvláštních” věcí souběžně a navíc je dělat v souladu se sebou a v harmonii se svým okolím mi často přijde jako zázrak. A přesto ho již dva a půl roku žiju! Pořád mě tento můj přerod těší a hluboce zdrojuje. Nemluvně o tom jak mě furt rozvíjí, umožňuje mi zrát a neustále PŘEKVAPOVAT nejen samu sebe, ale i ty, na nichž mi tak velmi záleží.
Děkuji, Be Lovely.
Děkuji, SoulAdventure.
Děkuji, Villa Grdelina.
Děkuji, S Elen v Lese.
A neméně své tehdejší třídní a té spolužačce.
Moc si toho všeho vážím.