K politice a jiným, byť silným vlnám domácího nebo světového dění se zpravidla nevyjadřuji. Přijde mi, že relevantních názorů a pohledů je na tomto poli vždy víc než dost.
Ukrajinská krize je výjimkou. Láme světové geopolitické paradigma a dotýká se mě i uvnitř. Mám ruské příjmení. Rusky umím nejlíp ze všech cizích jazyků, kterými vládnu a navíc je ruština mému srdci nejmilejší ze všech jazyků, které mnou kdy prošly a stále prochází. Ani v mateřštině nejsem tolik sama sebou, jako v ní.
Od dětství miluji klasickou ruskou literaturu a celý dospělý život jejich hudbu a umění. Mám dobrý přehled o ruské historii a i díky němu chápu proč jsou Rusové takoví, jací jsou. Navíc jsem s jedním skvělým Rusem 6 let žila a byly to velmi cenné a krásné roky.
To, že jejich problematice rozumím, neznamená, že souhlasím s jejich politickými režimy. Nikoliv. Carské Rusko je brutální, obludnost a hrůzná absurdnost dějin Sovětského Svazu nemá v lidské historii ŽÁDNOU konkurenci a to, co se v Rusku odehrává od devadesátých let je velmi skličující a jen těžko uvěřitelné. Homo Sovieticus je druh, se kterým se mnozí dodnes nevědomě potýkáme i ve vlastní duši, nejen ve zprávách či v Karlových Varech.
Jsem tamním děním dlouhodobě znepokojena a to, co propuklo mě nepřekvapuje. Je strašné to říct, ale nepřekvapuje mě to. Kdokoli, kdo dobře zná ruskou historii, tak ho tato neutuchající snaha o teritoriální až světovou hegemonii nemůže překvapit.
Nejhorší na tom je, že Rusko není protivník, kterého by udolal humanizmus, modlitby a láska, opravdu ne. Se svými největšími trpaslíky a nejrychlejšími hodinkami mají Rusové extrémní problém s jakoukoliv národní sebereflexí. Co sice tvoří základ pro mýtus každého velkého národa, ale u Ruska je tento imperiální fenomén dotažen až do jakési surreální virtuozity.
Netýká se to samozřejmě všech Rusů, ale bohužel se to stále týká většiny. Smutek mě drtí z toho, že tento poměr neplatí jen pro Rusy žijící v Rusku, kde jsou denně pod palbou, pro nás jen těžko představitelné, propagandy. Tento poměr platí i u Rusů žijících v EU a USA, kde v demokratickém blahobytu hlasují nohama za Putina. Jsou na něj hrdí a ve svém srdci spokojeně schvalují jeho kroky, zavírajíc oči před širšími souvislostmi. Anebo jej minimálně tiše podporují.
CO S TÍM?
Kromě finanční a humanitární pomoci Ukrajině, vidím za sebe směrem k Rusku teď jediný možný pohyb – ekonomickou a vztahovou konfrontaci se všemi přívrženci Putina. Aby se konečně probrali a pochopili náš ostrý nesouhlas se svojí arogancí a poživačností.
Je to složité, protože při napadání ruských dětí ve školách těžko můžeme vědět, co si jejich rodiče myslí a proč tu jsou. Mnozí proto, že se v Rusku nedá normálně žít, jsou za život v Čechách vděční a naše kultura je jim blízká. Zároveň právě tito “nevinní” Rusové mohou být vlaštovkami, které budou tvrdě apelovat na svoje rodiny a přátele, co sympatizují s Putinem, aby se konečně vzpamatovali.
Jeden kamarád mi napsal, že teď všechny ruské ženy na Tindru swipuje do leva – je to úsměvné, ale obávám se, že padáme do období, kdy pro nás nebude možné náš hluboký nesouhlas vyjádřit jinak.
Také jsme s mojí rodinou konfrontovali všechny ruské přátelé a klienty, abychom si ujasnili na čí straně vlastně jsou. A s těma, co jsou na té Putinově, rozvazujeme vztahy. Mám z toho zlost, ale žel … tohle je jiná liga než (ne)očkování.
Co však nevnímám jako šťastné je náhlé obsedantní zatracování všeho ruského. Jsem kulturní a lidská rusofilka a odmítám teď nenávidět své nejmilejší spisovatele, básníky a přátele, kteří dělají vše proto, aby Rusko bylo jiné.
Naopak, vnímám tu hrstku kosmopolitních a osvícených Rusů jako naději. Stejně tak jako matky zinkových chlapců, které mohou zamíchat karty. Dál tady máme mnoho rusko-ukrajinských manželství a přátelství, jež možná také vychýlí ručičku vah na tu správnou stranu. Na všem záleží! Protože čím víc Rusů bude protestovat, tím vyšší je šance, že se něco změní. Pár tisíc lidí lze zavřít, ale miliony už jenom těžko. A ze 150 milionů je kde brát.
Je to podobné jako s humanitární pomocí konkrétním lidem. Individuální přístup mi dává hluboký smysl a dopad může být velmi silný. Sdílení pro-ukrajinských příspěvků a peníze neziskovkám jsou skvělé a jsou potřeba, ale pokud můžete mít jakýkoliv konkrétní vliv, jděte do toho, prosím! Podpořte svoje ukrajinské přátele a zaměstnance. Ale také mluvte nahlas a ostře se svými ruskými proputinovskými přáteli, klienty či byznys partnery nebo je zcela odstříhněte. Potřebují cítit hranice, jinak jim to samotným nikdy nedojde.
Všechny nemovitosti, co tady “ti strašní a drzí Rusové” vlastní, jsme jim prodali my. A my je obsluhujeme v hotelech a restauracích, kde se rozčilujeme nad jejich povýšeneckým chováním. Ne všichni si můžeme vybrat naše klienty a obchodní partnery, ale mnozí ano. A určitě s nimi o tomto můžeme alespoň konstruktivně mluvit. Pokud se nám bude chtít.
Naše životy plynou dál a bude teď dobré do nich zahrnout všechno, co by stávající situaci mohlo pomoci změnit. Ne jednou a ostentativně, ale také soukromě, kontinuálně a s rozvahou.
Foto: screenshot z konverzace s mámou, na kterém je napsáno: “Jen těžko jsem našla sílu podívat se alespoň na dvě minuty toho videa, co jsi mi přeposlala. Je to jed, otrava, zrada a lež. To snad ani není propaganda, je to mnohem horší – tohle je naše Televize! A část našeho národa se na to dívá a věří. Zombíci. Včera jsem svojí 75 leté sousedce, která nemá internet, řekla pravdu. Rozplakalo jí to. Ředitel tohoto televizního kanálu má astronomický plat a villu na Lago di Como s trvalým pobytem v Itálii.“