Do jedné misky sypu oříšky, druhou si chystám na čaj. Zamyšlená následně leju čaj na oříšky a vůbec mi to nepřijde zvláštní! Vlastně to i docela dobře chutná … taková polívka, hm hm hm… Jsem mimo.
Já už jsem zkrátka TAM! Už jsem v Maitrea, už promítáme a já potichu občas zabloudím pohledem na vaše plátnem osvícené obličeje, jež se zájmem sledují, co nám chce zrovna dnes Sahara říct.
A ve mně se rozprostírá tichá bublající radost, že toto celé se děje, ah.
Že film, jež jsme natáčeli za nejtvrdšího Covidu pak zdolal ještě tisíc a jednu překážku a dnes si spokojeně hoví na světě. A nejen to! Vy ho chcete vidět a chcete vidět nás, co jsme byli u toho. A chcete zažít nás, co milujeme Saharu a provádění na cestě k duši v divoké přírodě.
Vážím si toho, a nejen proto, že výzev bylo tolik …
Dnes obzvlášť vidím Tereza Černohorská, tehdy mámu dvou malých dětí, jak hravě i dravě řídí přípravy na natáčení a pak v pátém měsíci těhotenství s dítětem třetím, vyráží do pouště. Touží dostat její obrovskou sílu a moudrost víc a blíž k vám.
Umožnit vám alespoň vzdáleně ochutnat to kouzlo, co tam zažíváme my, pokaždé, když se naše chodidla zabořují do toho nejjemnějšího ze všech písků. Pokaždé, když se naše oči dívají na neskonale krásné horizonty a naše duše zpívají, protože jsou konečně pořádně slyšeny.
Vidím teď Terezu jak sedí na letišti na Djerbe po příletu na natáčení a chce se jí plakat. Nedorazil její batoh z Charles de Gaulle. Tereza bude celý týden bez svého hlavního zavazadla, všechny věci si bude muset od někoho půjčit. Nemá nic ze svých saharských oblíbeností. Hezké šaty, jež by vlály ve větru a vypadaly skvěle na kameře, burnus, spacák, nic! A ještě v tom batohu zůstala i její božská borůvková bábovka, kterou chtěla přivézt ostatním průvodcům a poutníkům, jež tam už jsou a mají natáčet s námi. Uctít je a poděkovat jim za to, že to tam vše pro nás připravili, zatím, co my jsme chystali domácí část produkce.
Toto v pátém měsíci těhotenství není komfortní. V žádném měsíci – těhotenství ani roku! – NENÍ komfortní být na Sahaře bez svých věcí. Ale i k tomu nás poušť zve. Zve nás, abychom dokázali vystoupit ze svého pohodlí, ze svých naučených představ a ideálů. Abychom drsně a nekompromisně uviděli, kdo vlastně jsme bez všech masek, rolí a pomůcek, jež k sebeprezentaci doma máme a čile, často nevědomě, používáme.
A i bez toho všeho je Tereza na plátně KRÁSNÁ a OPRAVDOVÁ.
Pokud ještě pořád váháte, máme pár posledních míst. Můžete se na svou vlastní vnitřní krásu a opravdovost přijít dnes podívat s námi. Kruh, ve kterém budeme po filmu sdílet, je bezpečným místem pro jejich vidění a slyšení.
Těšíme se na vás, moc!
Elen a Michal Ďurkove
17.30 DNESKA
Promítání filmu Stopy v písku v domě Maitrea
Týnská ulička 1064, Staré město
Zvonek: semináře
Vstup: 400 Kč
Foto: Archiv SoulAdventure