Sníh jako písek, písek jako sníh

???? saharský týdeník, číslo třetí ????

Sedím v zasněženém Rudníku, je mi zima a teskno. Celé SoulAdventure je teď v objetí prosluněné Sahary, jen Tereza Černohorská ve Vrchlabí loví zásoby. Venku sněží a přede mnou se rozprostírá měsíc tak plný a akční, až mám trochu obavy, zda všechno to dění zvládnu.

Každá vločka, co tančí za oknem, jako by byla jednou z položek mého nekonečného seznamu úkolů … cítím se ohromená. Stejně jako se často cítím v poušti – ohromená její velikostí. Nebo když někde uprostřed jiné nádherné přírody prožívám svoji malost a nicotnost.

Sebe jako miniaturní SOUČÁST obrovitánského celku. Vždy je mi u toho trochu úzko, no přitom tak zvláštně slastně.

Přemýšlím v posledních dnech nad tím, jaký je onen život po bájných velkých katarzích, které na cestách za poznáním prožíváme? Jaký je vlastně život po významných přerodech, transformacích a dotecích hlubin, kterými nutně musí projít každý, kdo se na cestu za voláním své duše vydá?

S tichou radostí konstatuji, že je často OBYČEJNÝ.

A přesto je mnohé JINAK. Ta jinakost se však projevuje spíše ve vnímání života než v jeho dramatické proměně. I když … co se mění uvnitř, mění se i navenek, tomu se nelze vyhnout.

Nicméně;

Nekonečný proud trivialit, kterými se musíme prokousávat, nepřestává. Naopak! Přibývá jich, jelikož realizace velkých vizí sebou vždy nesou velice rozpínavou agendu.

Mnoho starostí a strastí nemizí. A ty, co vymizí, jsou nahrazeny novými, sofistikovanějšími výzvami, protože jsme na ně již lépe připraveni.

Zkoušky nepřestávají! Ah, ty snad nikdy nepřestávají, jen je umíme lépe zdolávat. A když nějakou nezdoláme, umíme ten NE-Ú-SPĚCH lépe přijmout.

Cesta za poznáním lidské duše NENÍ kouzelná pilulka, která by vše vyřešila. A díky Bohu za to. Žít život plně dle tužeb a představ by byla pro naši duši naprostá tragédie. Ona miluje výzvy a krize, protože jsou to právě ony, co jí nejvíc rozvíjí.

Když volání své duše začneme následovat, jako bychom najednou věděli, kdo vlastně jsme, i když to neumíme přesně popsat. Jako bychom najednou věděli, kam jdeme. A přestože netušíme, co nás tam čeká, cítíme, že jdeme správným směrem.

Nalezení správného směru neznamená jen čirou blaženost a pohodu. Ale často to znamená, že začneme být schopni zdolávat i ty nejsložitější situace, které vykročení tím správným směrem přináší.

Přeji vám tuto oporu v sobě cítit pokaždé, když váháte. Pokaždé, když pochybujete. Pokaždé, když na chvíli zabloudíte.

Ať vám ve všech takových chvílích vaše duše svítí na cestu, jako teď mně s Terezou v zasněžených a pochmurných Krkonoších.

????
????
????

7.12. Od 17.30 budeme v MAITREA promítat film Stopy v písku, po kterém budeme sdílet v kruhu. Sdílení v kruhu je časem i prostorem, ve kterém může vaše duše promluvit v plném bezpečí na jakékoliv téma.

Pojďte s námi naslouchat tomuto jejímu volání.

Budete překvapeni, kolik vám toho chce říct!

Chcete-li dorazit, napište mi zprávu na 776 263 360.

https://stopyvpisku.cz

Chci dostávat emaily od Elen

O všem novém, co dělá nebo chystá