Vy, co mě znáte nebo sledujete, víte, že miluji Antiku a obzvlášť její mytologii. Navíc se mi v jednu magickou noc na Janovické Louce zdál sen o tom, že jsem se na sedm měsíců vrátila na Ithaku. Sny je potřeba brát vážně, obzvlášť ty z Louky! To mi věřte. Ale jeďte na sedm měsíců do Řecka, když máte tolik agendy v Čechách a v Chorvatsku. Moje problémy na vaše hlavy! Já vím.
Rozhodla jsem se proto uchopit tento svůj sen metaforicky a vydat se s vámi na sedmiměsíční pouť starověkým Řeckem a vším, co z jeho odkazu ve svém životě pozoruji. Budu psát o jednotlivých mytologických postavách, ale i celých příbězích a zasazovat je do svých (po)citů či konkrétních situací. Chci, abyste uviděli jak neurvale v nás řecká mytologie pořád žije. Jak silně určuje nejen naši židovsko-křesťanskou tradici, ale i psýché každého z nás. Ostatně, aby ne, když i to samotné slovo odtud pochází.
Myslím, že budete překvapeni jak velkoryse nás může Antika obohacovat i v dnešních časech.
Anebo nebudete … jen se trochu pobavíte na tom, jak skrze ni prožívám sama sebe právě Já.
A to vám přeji! :)))
Pořadí postav a příběhů bude nahodilé. Dle toho jak ke mě v mých osobních zkušenostech přichází. Nedovolila bych si je seřazovat dle důležitosti ani chronologicky. Protože to první by se mi u rozmarných řeckých Bohů a Bohyň mohlo šíleně vymstít a to druhé je v tak nadčasovém období, jakým Antika beze sporu je, též dost relativní.
Račte vstoupit, bavte se, hloubejte a pište mi, pokud budete mít jakékoliv podněty.
Vše srdečně vítám! Možná můžete do obsahu tohoto seriálu vstupovat víc než si myslíte!
A možná také ne … nejsem delfská věštírna, abych to teď věděla :)))
Hezké čtení 
–
#1 ATÉ
“Její nohy jsou hebké, neb po zemi ona nikdy nestoupá v chůzi, však po hlavách mužů jen kráčí.”
Kdyby to Homér psal dneska, byl by gendrově korektní a věděl by, že Até nekráčí jen po hlavách mužů, ale i po hlavách žen, když se jí zamane. Kráčí a dupe po hlavách všech, kdo něco nebo někoho milují.
Kdo je Até? Amorova pravá ruka, jeho virtuózní asistentka, která je vždy tam, kde je potřeba páchat vášnivé činy lásky. Je jedno, zda jsme zamilovaní do někoho nebo do něčeho. Odvahu a chuť jít při tom přes mrtvoly nebo přes sebe sama, nám dodává právě tato Bohyně.
Znám ji až komicky důvěrně. Tolikrát jsem se její mocí nechala skrz naskrz ovládnout. Tolik mi toho dala a tolik vzala! BESTIE je to, ne Bohyně! Říkám si často v duchu.
V posledním roce se však náš vztah zajímavě proměňuje.
Začala jsem na její podněty být docela imunní. KONEČNĚ.
A ona?
Tuze se jí to nelíbí a nemilosrdně mě zkouší při každé možné příležitosti.
Nejdřív mě mazaně nechá zachovat si chladnou hlavu i v tom největším pokušení a pak z nenadála zaútočí, když mám tu nejmenší kapacitu jejím pobídkám odolat. Mně pak nezbývá nic jiného, než tiše ve tmě sedět nebo ležet s rukama na srdci a modlit se, aby mě nechala být … Abych to nebo ono teď či nejraději už nikdy nemusela udělat. Ah!
A takhle hezky si my dvě už od května spolu hrajem. Dřepím ve svých citových poryvech a skoro NIC s nima nedělám. Jen je pozoruji.
ZÁZRAK!
Výsledek?
Moře ušetřeného času.
Moře rozvahy.
Ale také moře pochybností o tom,
zda tohle jsem opravdu Já ?!
Tak nebo tak, nedostaneš mě, Até!
Ale to už ze mě mluví Artemis 
A o té Vám chci napsat až příště.
Mějte božské dny