ale našla jsem pro vás krásný text, který dokonale vystihuje, co teď prožívám. Čtěte, vnímejte, ciťte. Hezký víkend 
„Jestliže na tebe pokyne láska, následuj ji, třebaže její cesty jsou tvrdé a srázné. A ovanou-li tě její křídla, oddej se jí, třeba se můžeš zranit o meč ukrytý v jejích perutích.
A promluví-li k tobě, uvěř v ni, třebaže její hlas může rozmetat tvé sny, jako severák poplení zahradu. Neboť stejně jako tě láska činí králem, tak tě i přibije na kříž. Stejně jako ti dává růst, tak provádí i tvůj průklest.
Stejně jako vystupuje k tvému vrcholu a laská tvé nejněžnější výhonky chvějící se na slunci, tak i sestoupí k tvým kořenům a otřese jejich srůstem s půdou.
…
Jestliže však ve své malodušnosti budeš vyhledávat jenom poklid lásky a požitky lásky, potom lépe učiníš, přikryješ-li svoji nahotu a odejdeš z mlatu lásky do světa, v němž se nestřídají roční doby a kde se budeš smát, ale ne veškerým svým smíchem, a budeš plakat, ale ne veškerými svými slzami.
…
Nedomýšlej se, že můžeš lásce určovat směr, neboť láska, uzná-li tě hodným, povede tebe. Láska nemá jiného přání než naplňovat sebe samu. Leč miluješ-li a musíš již mít nějaká přání, měj tato:
Roztát a běžet jako potok zpívající noci svou píseň.
Poznat bolest z přemíry něhy.
Být poraněn vlastním pochopením lásky;
a krvácet dobrovolně a radostně.
Probouzet se za úsvitu s okřídleným srdcem
a vzdávat díky za další den lásky;
odpočívat v poledne a rozjímat o extázi lásky;
vracet se večer domů s vděčností;
a pak spát s modlitbou za milovaného v srdci a s písní chvály na rtech.“
Chalíl Džibrán