Je to už dobrý týden, co žijeme v dechberoucím opojení z toho, co se děje. Ti, co si už vybrali stranu, jsou opojeni přesvědčováním o správnosti svých rozhodnutí. Ti, co si ji ještě nevybrali, zase samolibě přihlíží davu a hrdě zkoumají nečernobílej konflikt, protože přece žádný konflikt nikdy není černobílý. Ti, co na to pečou, jsou zase opojeni svojí nezávislostí a vymezováním se vůči všem ostatním – mediálně zmanipulovaným ovcím.
Pak tady máme velkou opojenou pomáhací skupinu. A vedle ní skupinu, co pomáhat nemůže nebo to tak necítí a kontaktuje to její stud nebo výčitky svědomí. Máme skupinu, co brání slušné Rusy a skupinu, co plošně vše ruské teď nenávidí. Máme vášnivé pacifisty a máme lidi, které to zkrátka vzrušuje, protože ať to zní jakkoliv divně, válka je a vždy byla na nějaké úrovni vzrušující. Stejně jako je vzrušující všechno extrémní – i její extrémní odmítání. Skoro se všemi tato situace nějak pracuje. Podobně jako ta předtím. Tak už to u velkých krizí a senzací bývá.
Seneca říká: “Styk s mnoha lidmi působí škodlivě: každý nám nějakou tu svou nepravost buď doporučí nebo vnutí anebo nás jí poskvrní, aniž to tušíme. A čím početnější je lid, s kterým se stýkáme, tím víc stoupá nebezpečí. Ale nic není dobrým mravům tak zhoubné, jako vysedávat při nějaké podívané. Zde se totiž stává, že se při pocitech libosti, snáze vplíží i nepravosti.”
My dnes pro tento “styk s davem” nemusíme ani vstát z postele, máme ho na dotek 24 hodin denně. Přičemž tweetů, postů a článků na téma, co hýbe našimi srdci pořád nekonečně přibývá. A i když nás to už irituje a vysává, nejde to vypnout, protože je to přece tak důležité! 24.2. zázrakem “zmizelo” mnoho našich osobních problémů. Najednou jsou to malichernosti. Najednou máme spoustu volného času i financí na pomoc. Najednou přesně víme, co je v životě opravdu důležité.
Je tak osvobozující vysunout vše zlé na jedno jediné místo nebo člověka. Putin se do mého podvědomí zatím neprobojoval, ale taky jsem před chvílí ve snu do krve mlátila člověka, na kterém si tradičně nejradši vylévám zlost. Protože “přece hlavně on může za moje životní strasti”. Ráda bych mu tímto poděkovala, je mi po ránu podstatně lépe.
To všechno je normální, neděste se. Když se v roce 1858 konečně na třetí pokus povedlo natáhnout mezi Evropou a Amerikou telegrafní drát, také nastalo šílenství. Odborníci bili na poplach a varovali, že se z té záplavy informací lidi zblázní. Nezbláznili se. Naopak, chtěli víc a víc, až máme to, co je teď. A to, co máme dneska, je v mnoha ohledech fantastické.
Klade to však značnou odpovědnost na uživatele. Čím víc informací, tím vyšší nároky na kritické a analytické myšlení, to víme. Ale lze tou potopou projít i bez (citové či jiné) díry v hlavě – proto o sebe pečujte, bude vás tu teď dlouho potřeba rozvážné a zdravé!
Co dělám já, abych v těchto dnech zůstala klidná? Možná vás něco z toho zaujme. Taky určitě napište do komentářů, co pomáhá vám, prosím. Lidská mysl je úžasně vynalézavá právě v těch největších krizích.
1. Jdu po kvalitě, nikoli po kvantitě. Dělám to celý život a ve všem (kromě vrcholného stadia svého pití a fetování) a funguje to. Vyberte si pár zdrojů, kterým důvěřujete a ty pročítejte. Také si vybírejte s kým o tom budete mluvit, pokud to je možné. Když nestíhám, bezostyšně plně využívám nejlepší informační třídiče a předžvýkavače – je to efektivní a všem tímto děkuji.
2. Neopouštím svoje témata. Pokud máte přátele, se kterými si tradičně rádi povídáte například o sexu a sportu, neměňte to za každou cenu. Teď obzvlášť jsou jiná silná témata pro vaši psychohygienu důležitá. Tím nechci říct: “Tvařte se, že válka není!”, ale opakovaně jí dávejte vnitřní hranice. Nebude se to možná dařit hned, ale časem ano. A ano, chci tím říct, že kvalitní debata o sexu je plodnější než nekvalitní debata o válce.
3. Myslím na děti, předky a rodiče – byli jsme a budem. Lidský druh toho přežil už hodně a to v mnohem větším příkoří než teď možná čeká nás. Jasně, je smutné, že v době, kdy jsme si mysleli jak už to bude dobré, to najednou dobré není. Ale zase nebuďme naivní, krize může přijít vždycky, protože svět a život nejsou jenom slunce a láska. Nikdy tomu tak nebylo a nevím o tom, že by tomu tak někdy mělo být.
4. Na děti myslím ještě v jedné souvislosti a to díky tzv. zjednodušování. Situace je složitá a když jí potřebujeme probrat s dětmi, je nutná maximální simplifikace. Simplifikace se teď hodí i v jiných oblastech. V rámci příprav na nejhorší nebo i na to nejlepší (což budou třeba vyšší ceny) je dobré svůj život i myšlení co nejvíc zjednodušit.
5. Žiju dál. Dění neignoruji, ale nepanikařím a nepodléhám tomu na 100 procent – jen tak na 20 až 60, podle momentální duševní síly. A taky mi to nejde každý den. Někdy jsem uvnitř (myšlenkami i činností) alespoň na 80 a to jen díky tomu, že na zbylých 20 nemám páru. Dělejte vše, co milujete a co vám teď dává největší smysl. Pokud je to práce s uprchlíky nebo jiná forma pomoci – bude zde našich sil potřeba kontinuálně několik let. Hospodařte proto se svojí pozorností i energií rozumně.
6. Sport, otužování a meditace – velmi dobře zpřítomňují a uzemňují. Navíc odplavují z těla adrenalin, kterého jsme teď všichni plní až po okraj. Endorfiny posléze jsou už jen příjemný bonus. Ale spalte je obratem radši na děti a/nebo partnery, namísto sítí. Sítě vás velmi pravděpodobně dostanou zpátky na začátek a pojedete v tom jako ve spirále. Nelátkové závislosti jsou někdy ještě horší než látkové, protože jsou míň viditelné.
7. Když už mě ta vlna vezme, tak si jí užívám a naplno vnímám, že jsme teď v historickém okamžiku, o jakých jsme doteď mohli jenom číst. Zkoumám jaké to je a co to se mnou dělá. Toto analyzování vlastních reflexí a rozložení na jednotlivé mentální pohyby celé pnutí pak dokáže zmírnit. Zjišťuju potom, že jsou to emoce jako všechny jiné, jenom možná intenzivnější nebo akutnější, ale mají stejný zdroj. Tím zdrojem pochopitelně není Rusko ani Ukrajina, ani EU nebo NATO, ale moje duše.
Přeju vám co nejsnesitelnější dny, týdny a měsíce. Pamatujte není to jenom tam venku, je to zejména v nás. Proto jsme to my, kdo drží otěže našich divokých pocitových koní, které JDOU ZKROTIT. Pečujte o svoji duši, která se teď možná jeví rozstřelená a křehká. Ve své hluboké podstatě krize miluje, protože jsou to právě ony, kdo jí nejvíc rozvíjí.
Foto: Archiv