Dnes mi dvě mé blízké duše oznámily, že dostaly KOPAČKY! To slovo jsem už dlouho neslyšela a ještě déle jsem ho nezažila. Nespornou výhodou samoty je, že vás v ní nemůže nikdo opustit.
Přesto se mě bolest těchto, mně drahých, žen dotkla. Živě si pamatuji jaké bylo mé osudové odmítnutí. Odmítnutí, vedle kterého pak byla všechna ostatní odmítnutí jen mikroskopickými drobky. Odmítnutí, jehož vlajkovou lodí byla teze, že „za vztah je vždy zodpovědná žena!“. Že jsem „jako dobrý kámoš“ už bylo jen pěnou na kapučíně. To chce každá žena v den, kdy se rozhoduje o její citové budoucnosti, rozhodně slyšet.
Nejhorší na tom je, že odmítač to myslí vážně a ještě k tomu i DOBŘE. Navíc v realitě s naší bolestí nemá nic společného. Je to naše bolest a i když je to v danou chvíli téměř nemožné, nemá smysl si nic z těchto slovních „klenotů“ brát osobně. Nemluvně o tom, že jejich význam bývá silně zakalený našimi emotivními interpretacemi.
Vztahová dynamika je pro mě opředena zázraky, a to zejména matematickými. Když se setkají dvě duše a dohodnou se spolu na vztahu (často bez vědomí jejich nosičů), dochází k prvnímu zázraku – k divokému součinomocnění, místo logicky se nabízejícímu součtu. Když se následně v nějaký moment, a je jedno z jakých důvodů, vztah rozpadne, stane se druhý zázrak: ztráta (minimálně pro jednu zúčastněnou stranu) je větší než tento původní součin.
Pro obě strany, byť možná více pro tu ztrátovější jsou následně typické 4 fáze, kterými je nutné projít. Nemusí jít striktně za sebou, nemusí nastat všechny a mohou se prolínat.
Fáze 1 – VZDOR a PÝCHA – superbolest z toho, že nejsem dost dobrá… když přece už více nabídnout nemůžu. Přitom je to celé strašlivá iluze, neboť odmítač by nás už v této fázi nechtěl ani kdybychom byli nejvíc na světě. Stejně jako když my někoho odmítáme, tak jen velmi zřídkakdy se to dá zvrátit.
Fáze 2 – POKUSY – pro tuto fázi jsou typické různé strategie jak vztah vzkřísit nebo z něj nějakým specifickým způsobem vybruslit. Bohužel s kvantitou post-vztahové komunikace klesá její kvalita a to musí v jeden moment zákonitě zkonvergovat k nule.
Fáze 3 – HLUBOKÝ SMUTEK – je hotovo a na duši začínají dopadat útrpné absťáky. Je úplně jedno jestli je to absťák po pozitivní nebo negativní energii. Začíná velkolepé martyrium, které může trvat dny až léta. Je na něm však úžasné, že již může být osvobozeno od výše zmiňovaného ego-komuniko-balastu a můžeme se v něm tedy pěkně autenticky rochnit, ba dokonce se o sobě i mnohému naučit.
Fáze 4 – FÉNIX – když všechno jde jak má, přijde čas, kdy lze začít vstávat z popela. A já věřím, že každý takový Fénix je celistvější, unikátnější a krásnější než všichni jeho předchůdci.
Přeji vám, aby vaše vstávání z popela byla alespoň tak nádherná a obohacující jako ta moje. Ideální ještě krásnější a ještě víc obohacující ????