Když jsem poprvé slyšela tento výrok od jedné krásné a úžasné ženy, moje první vnitřní reakce byla: „Co je tohle zase za feministický blábol?”. Vždyť přece u nás, na východním Slovensku, je to jasné: “Nemaš chlopa, nemaš pravdy.”
Zároveň při pohledu na můj uplynulý samotářský rok a půl, mě to nemohlo nechat chladnou a byla jsem nucena začít si nekompromisně klást otázky typu:
- Opravdu si mohu v mém věku dovolit odmítat všechny ty nabídky kvalitního sexu, skvělých vztahů, pozorností od nápadníků, večeří, káviček, výletů a vět „já Ti to opravím“ nebo „já Ti s tím pomůžu”?
- Opravdu mohu zcela odpojit mužský svět a zůstat na nějakou dobu „bez NICH“, mých věčných múz, opory, největšího zdroje slastí i strastí, zůstat bez toho, proč jsem měla často pocit, že jsem se vlastně narodila?
- Mohu to udělat, aniž by se ze mě stala šílená Amazonka, a aniž bych se v důsledku tohoto odvážného experimentu nezbláznila?
Když pominu fakt, že při mých momentálních časových možnostech a v kombinaci s mou vybíravostí, jsem to nakonec udělat musela, moje odpověď je stále ANO, můžu.
ALE za uvědomění a přiznání si určitých, dost podstatných skutečností a okolností.
Mužská energie je tu stále a všude. Odhaduji, že je jí v poli přesně 50 procent a to, že se od ní odpojím nebo se vůči ní nějak vymezím, na tomto holém faktu nic nezmění. Neuniknu před ní ani za zdmi kláštera. Naopak energie křesťanského Boha na mě působí ultra mužsky. Takže tam by to teprve byla nálož.
Mužské mozky zformovaly 90% mého intelektu – soukromého i pracovního. Kromě Arendtové a Cvětajevové si nedokážu vzpomenout na žádnou ženu, co by mě zásadně ovlivnila. Mužských autorů mě napadají desítky. V práci jsem si to jasně určila tím, jaké povolání jsem si vybrala, to beru. Technologie jsou na ženy skoupé, i když se to už lepší.
Ale i dnes, kdy se učím „od života“, od své Mámy, Sestry, své Tety, či přítelkyň, pozoruji, že jejich intelekty jsou také převážně odchované na mužských mozcích (nevím přesně na kolik procent, ale málo to nebude). Nemluvě o tom, že všechny tyto (a i jiné, pro mě zásadní a inspirativní) ženy, své životy žijí a reflektují s velmi silnými muži.
Další podstatnou věcí je, že vůbec nevím, jak by takový experiment probíhal a zda by vůbec mohl proběhnout, kdybych neměla v tomto životním období takový pohodový vztah se svým otcem a mužskými přáteli. Kromě hromady praktických záležitostí, je to přeci jen hora energie, o kterou se vždy mohu pomyslně opřít, nebo si z ní zkrátka na dálku vzít, když potřebuji. Přijde mi, že v každém funkčním rodinném a přátelském systému tyto přenosy fungují samy.
Vím, že je v módě „TADY a TEĎ“, ale mně spíš přijde, že jsem neustále se měnící výslednicí mé minulosti a budoucnosti. A přestože budoucnost je nejistá, minulost mi štědře nabízí moře velmi silné inspirace z mužského světa, znalostí, zážitků, uvědomění a pochopení, co díky nim mám a kým díky nim jsem. Často se přistihuji při tom, jak nekonečně čerpám z některých mých minulých vztahů nebo ze znalostí mužů, které jen pozoruji nebo čtu. Možná mám nějaký zázračný dar, že je nepotřebuji mít ve svém fyzickém poli, abych si z nich mohla takto „cucnout“. Ale to je nějaké podezřelé, že bych v tomto byla výjimečná. Zkrátka při důkladném ohlédnutí a rozhlídnutí se, je vždy z čeho brát, vždy je co ctít a vždy za co děkovat.
Takže milé ženy, ať už jste samy nebo v záplavě nápadníků, otců, synů, bratrů, kolegů, šéfů či partnerů, nezdráhejte se v sobě objevovat a milovat zdravé mužské kvality. Ano, máte je v sobě a je fajn je kultivovat. Neboť stejně jako my toužíme po citlivých a pozorných mužích, potřebuje tato společnost i ženy, co vidí, cítí a rozumně používají dravou životodárnou mužskou energii.Je to 50 na 50 a jsme v tom všichni společně 