Poslední týdny jsou pro mne velmi intenzivní a mnoho toho zažívám v životě poprvé. Koukám jak tele, ale zároveň se i raduju, že se to či ono konečně děje 🙂 Krátká úvaha doplněná o jeden starší text, užijte si oboje!

Snová lyrizovaná úvaha o lidské touze žít a milovat. O hlubinách duše, o tvoření, vztazích a vášni. A zejména o tom, že je to vše v naprostém pořádku tak, jak to je. Hezké čtení <3

Mám manické období a vy mi ještě přiléváte olej do ohně tím, jak jste ke mě laskaví a vstřícní. Tisíceré díky za všechno krásné, co mi říkáte a píšete. Moc si toho vážím a máte to u mě.

Report z mého pobytu v lázních, který překvapil dokonce i mě samotnou, když jsem ho napsala. Měl velký ohlas i na sítích, něco na tom textu asi fakt bude 🙂 Užijte si ho!

Děkuji všem, co jdou mou cestu se mnou, vedle mě, přede mnou nebo za mnou. Je pro mě moc důležité, že vás kolem sebe mám! Tenhle článek je toho vyznáním.

Lyrizovaná úvaha o životě, vztazích, lásce, radosti i bolesti. Ráda se někdy jen tak houpu na tom, co mé dny přináší a píšu, jak to prožívám.

Zamilovávám se bláznivě od školky. Do lidí, do zvířat, do věcí, do příběhů či přírody. Proč je fenylethylamín – hlavní hormon zamilovanosti pro náš život tak důležitý?

Krátký a vtipný vhled do mé vztahové každodennosti. Ne vždycky je to s mojí rodinou a firmou fantastické až k zbláznění, ale stejně bych je nevyměnila za nic na světě! Jak to máte vy?

Můj text o outsiderce vzbudil bujaré ohlasy. Děkuji všem za komentáře, zprávy a osobní sdělení. Moc si vážím vaší upřímnosti. Ta je pro mě nad

Když jsem minulé léto bloudila vyprahlým rumunským Banátem, měla jsem dost přesvědčivé vidiny o tom, že se mi každou chvíli pod těžkým batohem ulomí nohy.

Minulý týden jsme měli v Be Lovely krásnou akci u příležitosti sedmého výročí založení Salonu. Zároveň to byla velká vnitřní oslava i pro mě, protože

Minulý týden je pro mě neuvěřitelný. Tak plný, tak radostný, tak magický. Pořád se považuji za racionálního člověka, který se i u své práce i

Je po všem. Mých pohádkových deset dnů, kdy jsem se zcela osamotě mohla věnovat pouze a jen psaní své první knihy, uteklo nemilosrdně rychle. Ah.

Poslední velkou emocí v mém seriálu o zdrojích je stud. Nechala jsem si ho na závěr jako zlatý hřeb programu, protože mě ze všech emočních

Těžko se mi píše o této emoci jako o zdroji. Mám spíš pocit, že mě celý život pronásleduje a vysává. Přesto jsou chvíle, kdy mi

Kolébat se na vlnách hrdosti či pýchy je nádherné. Ne nadarmo se jí v latině říká SUPERBIA. Umožňuje nám plnými doušky užívat své Bytí a

Září je pro některé z nás charakteristické obtížným znovu-naskakováním na vlak struktury a řádu. Na diety, na rozvoz dětí do škol, školek a kroužků, na

Hněv je nezpochybnitelný KRÁL velkých emocí. Je nejvíc akční a my jsme pod jeho kuratelou schopni neobyčejných činů.

Usmálo se na mě štěstí. Strávila jsem v uplynuvších dnech v této emoci tolik času, že by byl přímo hřích ji u toho důkladně neprozkoumat. Znám ji sice důvěrně i ze své dávnější minulosti, ale přece jen – některé důležité pokrmy pro duši je nejlépe zpracovávat HORKÉ.

ANO i NE jsou fluidní entity. Celý život se nám na různá témata různě posouvají. A tak to má být. Permanentní NE všemu je ve své podstatě rigidita a vzdor, spíš než askeze. Askeze je mnohem víc o racionálním využívání energie než o plošném odmítání. NE na mnoho oblastí života slouží právě k tomu, aby ty vybrané ANO-oblasti mohly vzkvétat. Na to, abychom na ně měli nerušenou kapacitu a energii.

Touha s někým být, něco dělat nebo vlastnit byla kdysi nezbytná pro holé přežití. Dnes, v době blahobytu a nekonečných možností, může být velké toužení naopak překážkou na cestě k duševnímu rozvoji a klidu. Denně na nás útočí tisíce nabídek a možností k toužení. Někdy se stáváme až závislými nejen na objektech touhy, ale i na samotném prahnutí po nich. Začíná být mnohem důležitější umět říct NE než umět říct ANO.

Hudbu miluji z celého srdce. Není mi dané ji tvořit, o to vděčněji ji však ve svém životě přijímám jako posluchačka. Možná je i dobře,

Jako bychom najednou kromě dechberoucí špičky ledovce mohli konečně poznat i tu obrovskou děsivou masu, co je pod ní. A i když to na první pohled tak nevypadá – i TA JE KRÁSNÁ. Nemluvně o tom, že díky tomu všemu, co je pod hladinou, můžeme onu špičku vidět tak, jak ji vidíme. Ta špička z toho VYRŮSTÁ. Je toho neoddělitelnou SOUČÁSTÍ. Spodek bez špičky a špička bez spodku nemohou existovat.

Dnes se chci zaměřit na ony osobní paralyzující strachy, které máme i když se vlastně zatím “tam venku” skoro nic neděje. Nebo děje, ale je nám někde uvnitř jasné, že to není ten hlavní problém. Protože jsme se cítili podobně, i v mnoha jiných minulých iteracích. Víme, že to není na místě, a přesto obsesivně a paranoidně na něco či někoho myslíme. Často nám tyto strachy znemožňují v klidu žít. Kazí nám spaní, tvorbu, úspěch, přijetí, soužití s někým, koho milujeme nebo cokoliv po čem prahneme a není to zas až tak nereálné přání – nebýt těch prokletých strachů. Znáte to? Tak čtěte dál.

Jsou v mém životě dny, kdy prožívám nespokojenost. Pohrdání vším, rouhání se a nevděk, ale i to jsem já. Takových dní není, díkybohu, mnoho. Ale je jich dost na to, abych se o nich konečně odhodlala něco napsat. Budu s tímto textem sice dost nespokojená, ale dnes to asi jinak nepůjde. Tak buďte shovívaví, prosím. Jak se nespokojenost u mě projevuje a jak poznám, že mě má ve své moci?

Uplynuvší víkend mě přinutil přemýšlet nad mezilidskou blízkostí. Nad tím jak nesmírně je pro mě zdrojující. Nad tím, že duše na duši a srdce na srdce dokáží opravdu divy i s bolavým tělem či velkou únavou. A vůbec – blízkost je jeden z nejvyživujícejších a nejhodnotnějších stavů jaké člověk, dle mého skromného pozorování, může zažívat.

Původně jsem chtěla tento víkend psát jen o smrti – mám to normálně v kalendáři – velký červený obdélník s názvem SMRT. Ale včera a zejména předevčírem mi zas bylo přáno zažít tak silné spojení se Životem, že ho z této úvahy nakonec nemohu vynechat. Asi to tak má být. Život a Smrt jsou nerozluční sourozenci a často jeden druhého podmiňují.

Dnes vám chci přiblížit jak se sny pracuji na lesních poutích nebo v průběhu svých konzultací. Technik práce se sny je celá škála, zmíním jich jenom pár – zejména těch, na které nepotřebujete průvodce.

Když pak usoudíte, že ho nakonec přece jen potřebujete, můžete mi samozřejmě zavolat. Ale určitě pište i pokud budete mít jen nějaké otázky.

To jak ráda pracuji se sny, vám osvětlím na příkladu svého dnešního snu.

Moje prababička Mariška vždycky říkala: “Když je Ti smutno, jdi na pole.” Neměla tím asi na mysli to, že mě tam ze spleenu vyléčí můj údiv nad tím, že mladé kukuřičky vypadají jako panenky s barevnými vlasy a vůbec, že všechno, co roste, kvete a rodí na mě zapůsobí mocnými kouzly… Myslela asi spíš fyzickou práci, u které na všechno zlé zapomenu. Ale nakonec co já vím, jak to myslela? Možná i ona milovala zázrak života, který se na poli a v zahradě dá tak slastně obdivovat.

“Dvě srdce, dvě samoty” se jmenovala první kniha. Ty další už nevím, protože jsem hned po první stránce upadla do zvláštního transu a z očí se mi začal valit nezastavitelný proud slz. Padaly ze mě jako hustý jarní déšť z chmurného, ale krásného nebe. Měla jsem pocit jako by se do mě převtělil všechen mužsko-ženský smutek světa. A já najednou cítila nejen dvě srdce a dvě samoty, ale všechna srdce a všechny samoty, co na této planetě jsou a co zde kdy vůbec byly.

Modlitba mě provází od raného dětství. Baví mě sledovat jak se časem vyvíjí a mění. Jedno však zůstává – pořád je pro mě jedním z největších duševních zdrojů. Moc si přeji, aby na vaší cestě životem byla oporou i vám. Nenabízím návod, jenom vhled do toho jak k ní přistupuji já. A budu moc vděčná, když se se mnou podělíte o vaše zkušenosti s tímto kouzelným pramenem.

Nezapomněla jsem na svůj seriál, který jsem vám slíbila. Jen jsou mé dny teď plné putování, učení se a doteků. Navíc se něco změnilo – stalo se mi něco, po čem jsem nějaký čas psát ani nemohla. A úzce to souvisí s tématem, na které chci posvítit dneska. Jak mě zdrojují sny? Shrnu zde oba druhy snů, životní i noční. Toto, pro mě velmi silné, téma jsem se vám rozhodla přiblížit formou příběhu.

Dneska se trošku rozepíši o velmi mocném zdroji, který všichni dobře známe, ale někdy… často právě tehdy, kdy by bylo nejvíc vhodné se skrz něj

Původně jsem dnes chtěla psát o lidském příběhu a silných vzpomínkách, které nás mohou v těžkých chvílích podepřít, ale narazila jsem tam na pár věcí,

Poslední měsíc a něco je pro mě velmi náročný – psychicky i fyzicky. Byť mě moje pracovní i dobrovolnické aktivity nabíjí a dávají mi hluboký

Je to už skoro měsíc, co se mnozí z nás doslova proměnili na anděly a po kapkách nebo rovnou vodopádem přilévají vodu do oceánu pomoci

Když jsem začala chodit do první třídy, byla jsem nadšená. Úplně normální škola mi tehdy přišla nekonečně zajímavá a dodneska se mi o ní často

Je to už dobrý týden, co žijeme v dechberoucím opojení z toho, co se děje. Ti, co si už vybrali stranu, jsou opojeni přesvědčováním o

K politice a jiným, byť silným vlnám domácího nebo světového dění se zpravidla nevyjadřuji. Přijde mi, že relevantních názorů a pohledů je na tomto poli

Jaro je tady. Je mým nejmilovanějším ročním obdobím. Všechno se probouzí a kvete. Kromě toho, že je to náročné období pro alergiky, je také plné

Po mém posledním článku o zrychlování se toto téma přímo okázale nabízí. Tak tedy ANO – jaké je být na okraji reprodukčního věku nejen bezdětná,

Dlouho, zhruba 20 let, jsem patřila do té části populace, která intimitu zažívá denně, nebo alespoň pravidelně. Myslím tím hlubokou intimitu v partnerském vztahu. Teď,

ZRYCHLOVÁNÍVšichni ho známe – každé ráno se náš den stává menším zlomkem celkového času, co tady v tomto těle na zemi strávíme. Kromě mnoha výhod

Včera tisíce lidí po republice najely na suchý únor. Předevčírem měly tisíce lidí svoji “poslední” párty, svůj “poslední sladký polibek”, po kterém se na celý

Jak prožíváte advent? Co vás na něm nejvíc stresuje a trápí? Nebojte se před Vánocemi alespoň na chvíli zastavit, zhluboka se nadechnout a zeptat se sami sebe, co vlastně po sobě v tomto čase OPRAVDU chcete.

Všichni jsme někdy ve svém životé odmítnuti. Co se v těchto chvílích s námi děje a jaký to má průběh? Co nám odmítnutí může přinést a jak ho můžeme prožít? Čtěte a napište mi jak jste to měli nebo máte vy! Budu se těšit.

Předjaří ve mně vždy vzbuzuje velkolepé pocity, někdy až na hranici jakési vnitřní rozervanosti. Je nesmírně kontrastní, plné paradoxů a extrémů. Teploty se divoce střídají, přes den je to často už na svetřík, v noci poměrně běžně stále mrzne. Vlastně trochu jako na Sahaře.

Pustinja Blaca na dalmátském ostrově Brač, je glagolský klášter, vtesaný do skály v šestnáctém století. Dlouho byl přístupný pouze po úzké klikaté cestičce od moře

Dnes ve výtahu jsem si už po několikáté hluboce uvědomila jednu podstatnou věc. Nesmírně dobře mě ukotvuje zrcadlový pohled do vlastních očí. Chápu, že to

Když jsem byla malá, v mnohém jsem kopírovala svou starší sestru. Poslouchala jsem stejnou hudbu a dívala se na tytéž filmy, s nemalou hrdostí, že

Celý život ma fascinuje, koľko polarít v sebe dokáže uniesť jedna ľudská bytosť. V rozprávkach sa psýché vyobrazuje na dobrých a zlých, prípadne silných a

JANOVICKÁ LOUKA „Kde ona nocuje, sladučká, presladká, tam ona nocuje, kde vôňa ju hladká, kde senko sa sení, kde vánky vánkujú, kde jej ruky znavené

Když jsem poprvé slyšela tento výrok od jedné krásné a úžasné ženy, moje první vnitřní reakce byla: „Co je tohle zase za feministický blábol?”. Vždyť