Když jsem začala chodit do první třídy, byla jsem nadšená. Úplně normální škola mi tehdy přišla nekonečně zajímavá a dodneska se mi o ní často zdá. Jsem startér a nové začátky jsou pro mě koncentrované blaho.
Když jsem se ze svojí milované školy jednou vracela domů, potkala jsem před ní Ukrajince, kteří měli na dekách rozložené různé zboží a prodávali jej. Ty předměty mě úplně zhypnotizovali. Byly jiné než ty naše, takové exotičtější a jak byly rozloženy na zemi na dekách, měla jsem k nim jako malé dítě nějak blíž. Uprostřed všech těchto cizokrajných klenotů se na mě usmívala BALALAJKA – ta naprosto nejkrásnější a nejdokonalejší Balalajka, jakou jsem kdy viděla. Navíc to byla první Balalajka mého života a rovnou hned ta nejlepší. To jistě chápete.
Stála, pro mě naprosto nepředstavitelných, 30 korun, což bylo tehdy asi 80% mých celkových úspor. Po krátkém váhání jsem se neochvějně rozhodla, že si ji koupím. A nejenže si ji koupím, ale že se na ní naučím hrát a budu balalajková virtuozka! Znáte to, zamilujete se do nějaké myšlenky a celé to najednou vidíte. Jako Brigitte Jones, která slyší svatební pochod při úsměvu muže, nebo jak to tam bylo.
V euforii plné těch nejvznešenějších hudebních představ jsem úplně zapoměla na to, že mě rodiče velice pravděpodobně rozčtvrtí, když jim oznámím jak neuváženě jsem utratila téměř celé svoje úspory. Po kilometru chůze jsem začala mít už seriózní strach, a náš dům na obzoru se stále zvětšoval.
K mému obrovskému překvapení se moji rodiče z Balalajky srdečně smáli a dokonce mě pochválili, že jsem ty Ukrajince podpořila a že je to prý naší povinností – podporovat lidi v nouzi. Tomu jsem tehdy nerozuměla a už vůbec jsem nerozuměla jejich smíchu nad kvalitou mé nové Balalajky. Měla jsem ji vnitřně na absolutním piedestalu a neslyšela jsem, že je to jenom dřevěná hračka s dráty místo opravdových strun. A také jsem nevěděla, že i kdyby to hračka nebyla, tak nemám sluch a smysl pro rytmus a nikdy se nenaučím na nic hrát.
Ta Balalajka však zasela semínko mé lásky k hudbě. Naučila mě, že i když nemohu hrát, mohu hudbu poslouchat, milovat a podporovat. A to také celý život dělám. Nikdy na tento magický nástroj, který mě vtáhnul do světa tónů, nezapomenu.
Přeju nám všem, abychom dál neúnavně podporovali Ukrajinu a její boj za svobodu, ukrajinské ženy a děti, naše společné hodnoty a naši společnou svobodu. Abychom si tuto zapomenutou obří lásku ke svobodě a lidskosti uvědomili a nebáli se pro ni něco obětovat. A ze všeho nejvíc si přeju, ABY NÁM TO VYDRŽELO. Aby tato krize a lekce v každém z nás zanechala kus velkého dobra a prozření. Abychom definitivně pochopili jak KŘEHKÝ je náš svět a jak dravě je o něj potřeba pečovat. A to nejenom tehdy, když zuří válka. V míru pak obzvlášť.
Děkuji všem, co něco dělají a všem, co se k tomu chystají. Ale také těm, kdo psychicky či jinak podporují svoje blízké, kteří mají strach či vztek. Sama tuto podporu hojně využívám a potřebuji k tomu, aby mě frustrace z celé situace nepohltila. Abych dokázala utěšovat a s klidem a rozvahou potkávat další a další ženy a děti, které nás teď potřebují.
Sláva Ukrajině 
