Je to už skoro měsíc, co se mnozí z nás doslova proměnili na anděly a po kapkách nebo rovnou vodopádem přilévají vodu do oceánu pomoci Ukrajině. Z adrenalinových a dopaminových peřejí se stává rutina. Někteří už si přestáváme pamatovat všechny ty příběhy, všechna ta jména, všechny ty slzy, kterých jsme svědky.
Proč to vlastně děláme?
Uplynuvší víkend jsem konečně měla trochu volna, tak jsem se vydala na cestu do svého nitra prozkoumat, odkud tyto altruistické motivace vychází. To, co jsem našla mě překvapilo i nepřekvapilo zároveň. Pište do komentářů jak to máte vy. Víc srdcí víc cítí a někoho právě ty vaše postřehy mohou v lecčem inspirovat.Mně na celé situaci přijdou nejzajímavější tyto fenomény:
VDĚČNOST 
Myslím, že neznám nikoho, kdo by se nějak signifikantně osobně zasloužil na svém početí či narození. A už vůbec ne na životu v míru, blahobytu a v jakž takž snesitelném politickém zřízení. Zejména z mojí generace asi nikdo na náměstí klíčema necinkal… A ti, co cinkali, by nic nevycinkali, kdyby tam cinkali sami.
Tím chci říct, že náš život i rámec, do kterého je zasazený, jsme dostali DAREM.
A je to právě vděčnost za tento dar, která je prazákladem pro šlechetné činy.
Zázrak života, rodina, zdraví, hojnost materiální a časová či hojnost dnešních možností – to všechno přece NENÍ samozřejmost. A když to nevnímám jako samozřejmost nebo dokonce jakési svoje absolutní právo, je pro mě přirozené se o to dělit. Moje svoboda pak spočívá v tom, že si MOHU VYBRAT S KÝM. Nikoli v tom, že žiju jenom pro sebe. Vzhledem k tomu, co všechno příchodem na svět dostáváme, nemůžeme už z podstaty věci žít pouze pro sebe. Nejen materiálno, ale i poznání a spiritualita – to vše tu už bylo a je nám teď dostupné “jen tak”. Proto jsme součástí většího celku a neseme za něj spolu-odpovědnost. Člověk je na svém okolí 100procentně závislý a teď je právě ten čas, kdy je velmi vhodné si to připomenout.
OBECNÁ DOBROTA 
Mnozí lidé jsou anděly ve větší či menší míře celé životy, jenom teď je to víc vědomé a medializované. Každý má svůj způsob vyjadřování vděčnosti za život. Někdo tuto energii dobra leje do svých dětí, někdo do práce, někdo do přátel, někdo do sebe (do sebe často taky proto, aby znovu nabyl sílu být světu prospěšný). Ukrajinská krize je pro mnohé lidi, kteří neměli kam alokovat svoji dobrotu, příležitostí otevřít svoje srdce dokořán. Ten pocit je velmi silný a může spustit lavinu dalších smysluplných aktivit v budoucnu. Může odstartovat hluboké vnitřní transformace. Může samozřejmě spustit i hezké osobní PR nebo pocit morální nadřazenosti, ale ty vnímám spíš jako prchavé vedlejší produkty mnohem důležitější skutkové podstaty.
ZÁŘE OSOBNOSTI neboli DUŠE 
Osobnostem je nejvíc přáno v krizových situacích. Projevují se nejlépe tehdy, když mohou jejich duše naplno hořet. Pokud jsou jedinou překážkou pro duši vypolštářované odemčené dveře, začne usínat na vavřínech. Potřebuje akci a výzvy. Velké osobnosti pak potřebují velké výzvy, nikoli však nepřekonatelné. I proto držím palce Zelenskému, který je tohoto živým symbolem. Kdyby krize nepropukla, nikdy by jeho duše nemohla takto vzplanout. Přeji si, aby všechny duše, které tato krize probouzí, už nikdy neusnuly.
SCHOPNOST o pomoc POŽÁDAT 
Ukrajinským matkám s dětmi se žádá o kousek snáze, pro nematky a neotce je to mnohem těžší. Nad všemi, co jsem potkala se vznáší strašný stud za to, že mě “otravují”. Hodně mě to drásá a dojímá. Mám co dělat, abych tento jejich stud rozpustila. Nakonec moji pomoc ale přijmout musí, protože často nemají jinou možnost.
Tímto chci povzbudit všechny Čechy a Češky, kteří mají pocit, že nemají jinou možnost, aby o pomoc žádali. Svoje blízke, kamarády, rodiny, instituce… Za celou dobu, co pracuji jako průvodkyně těžkými životními situacemi mě nikdo o bezplatnou pomoc či asistenci s něčím nepožádal. A i z mých přátel mě o ni někdo žádá jen vyjímečně. Pokud ano, v 99 procentech případů vyhovím. A to jedno procento patří těm nejbližším, se kterými si počtem požadavků naše sklenice velkorysosti občas nutně musíme navzájem naplnit. Pak je však společně vylejeme a v klidu plníme znova.
Je to tak jednoduché …
Foto: Andělský Archiv