Jednoduše tak, že na cokoliv si jen pomyslím, cítím zhnusení, smutek, lítost nebo vytrvalou spruzelost až přinasranost. Dokonce i to, co je mi jinak milé, se mi najednou nelíbí a vážně pochybuji o tom, zda to vůbec chci ve svém životě mít!
Nespokojenost se u mě projeví téměř vždy i na fyzické úrovni.
Dnes ráno jsem se vzbudila s tím, že mě bolí noha. Pak jsem se neovládla u snídaně a bolest nohy se volně přehoupla do pocitu přeplněnosti a rozmrzelosti z toho, že se snad nikdy nenaučím “normálně” jíst.
Když rozmrzelost konečně odezněla, dala jsem si dvě kávy a dvě baklavy, co mě vystřelilo do spirály úvah o tom, že jsem vlastně jenom vyměnila alkohol a kokain za kofein a za cukr… Takže jsem se za celá ta léta se svou závislostí nikam neposunula! To, že jsem byla nespokojená i u přesmyku na sport či snahu zachraňovat svět, asi nemusím zdůrazňovat.
A nakonec, když i toto přestalo, tak jsem zjistila, že mě nesnesitelně svědí prst na pravé noze. Šlápla jsem před dvěma dny na včelu a je přece jasné, že mě to začalo štípat přesně DNESKA! Ubohou včelu jsem svojí tlapou usmrtila dvě minuty poté, co mě moje vnitřní moudrost vyzývala, abych si už konečně nandala tenisky… A šlápla jsem na ni ve chvíli, kdy jsem měla chmurné myšlenky, které přece v mé osvícené hlavě NEMAJÍ CO DĚLAT.
Možná podobné stavy znáte.
Pokud ano, čtěte dál. Dnes mě napadlo se na ně podívat z pohledu řecké mytologie. Je až překvapivě nadčasová a nese odpovědi na mnoho otázek. I proto je mi velmi drahá.
—
Výše popsané nelíbivé nálady jdou archetypálně za dvěmi bohyněmi. Jejich esence pak pěkně vystihují dva hlavní typy nespokojenosti, kterými většina žen trpí.
1. PERSEFONE
První bohyní, jež mi dlouho byla vlastní a dodnes se s ní potkávám, je Persefone.
Nádherná víla a křehká dívka, kterou jednoho slunného dne Hádes unese do podsvětí. Tam se jí to sice tuze nelíbí, ale když dostane na vybranou zda vydrží nejíst nebo si dá pár zrn granátového jablka a bude tam pak muset zůstat – vybere si jablíčko. (Já bych si také určitě vybrala jídlo, neodolala bych). Jinak to nemůže být, protože by pak nešlo naplnit osud nešťastné citlivé krásky, která potřebuje zachránit. Zachrání jí její matka Demeter, ale podaří se sjednat jen kompromis.
Persefone tak musí po celý život zůstat na půl roku v podsvětí (podzim a zima) a jenom půl roku může pobývat na zemi (jaro a léto). V podsvětí se stane královnou – a díky poznání této temnoty jí vítá i Olymp. Jako Hadova žena, se stává bohyní.
Persefone stojí za každou “chudinkou” a “nešťastnicí” v nás, ale stojí také za “tou, co utrpení překonala”, za “tou, co temnotu zná a už se jí nebojí”. Za “tou, co bolesti, zmaru a všem možným hrůzám, dobře rozumí”. A i díky tomu může být útěchou pro ostatní, co velkým utrpením teprve procházejí.
Být Hadovou ženou je podobná prestiž jako být ženou samotného Dia, jen v trochu jiném duchu. Proto Persefone v sobě nezatracujte. Je lepší ji přijmout a nechat na sebe působit její dary. Má, co říct. Nikdo jiný nedokáže pojmout temnotu s takovým půvabem a elegancí jako ona, když vyzraje.
Chce to jen pokoru a trpělivost – z každého bahna jednou vykvete leknín.
2. HERA
V současnosti se v sobě (a logicky pak i ve svém okolí) víc potkávám s Herou. Mám kolem sebe různě vyspělé Hery a sama jsem jí často plně prodchnutá.
Hera je věčně prudící žena, které nic není svaté a nic jí není dost dobré. Všechno komentuje, je hašteřivá a oči má všude. Nic jí neunikne.
Často o ženských archetypech uvažujeme ve vztahu k mužům – Hera pronásleduje Dia, jeho milenky a děti jeho milenek. Není se co divit – je bohyní manželství a za muže dostala největšího proutníka v dějinách mytologie. Trpké.
Je ale dobré zkoumat Heru i ve vztahu k sobě, nejen ve vztahu k okolí. Moje vnitřní Hera je v konfliktu se vším, co jsem si do života přinesla, se vším, co jsem vytvořila, se vším, co miluji a se vším, co ctím.
Je to otravné. Dokonce tak otravné, že i když moje samota přináší nesčetné výhody, přiznávám, že nemožnost Heřino chrlení alespoň občas nasměrovat jinam než na mě, je někdy trýznivá.
ALE! Podobně jako Persefone, i Hera přináší do života ženy mnoho darů. U mě je hlavním motorem, který mě posouvá dál. Je to, ona, kdo stojí za většinou mých úspěchů a je to ona, kdo mi nikdy nedovolí usnout na vavřínech ve sladké bezstarostnosti. Je to ona, kdo vše detailně vidí a neomylně vyhodnotí.
A proto, milé ženy, milujte tyto bohyně v sobě. I když je to s nimi někdy zoufale k nevydržení. Myslím na vás a držím nám všem palce.