I proto se tak skvěle cítím s rodinou, blízkými a s přáteli. Protože mi s nimi odpadá jakási ostražitost a nutnost se jakkoliv hlídat. Mám s nimi pocit, že jsem ve svém HABITATU. Ten habitat není místo, je daný právě lidmi (a/nebo zvířaty či přírodou), jež tak hladivě působí na mé vnitřní rozpoložení. Cítím zde lásku a heboučké plynutí, jen občas přerušené nějakou konfrontací. Konfrontace už ale vnímám jako folklór. Jako kamínky na fotce – i kdyby se rozházely, je jasné, že slovo LÁSKA z nich půjde poskládat znovu.
Oboustrannou blízkost všichni důvěrně známe. Je vyrovnaná a energie mezi námi a těmi, které milujeme, doslova prýští. Láska se kumuluje a čím víc tyto vztahy rozvíjíme, tím jsou lepší. A i když otevřeme dveře do vedlejšího pokoje, tak v tom prvním není v důsledku tohoto pohybu méně světla. Světlo lásky je nevyčerpatelné a pořád se šíří dál. Oboustranná blízkost je jasnou favoritkou všech typů blízkostí a není člověka, co by ji nemiloval.
Kromě této královny, zde však máme i její méně populární sestřičku. I ta je okouzlující a zaslouží si nejen moji, ale i vaši pozornost. Proto teď soustředeně čtěte, prosím.
Často se opomíjí a někdy dokonce zatracuje jednostranná blízkost. Mnozí ji známe z nenaplněné lásky, nebo ze stavu, kdy obdivujeme někoho, kdo o nás ani neví. Inu, pro lidské ego může být tento typ blízkosti tuze vyčerpávající. Pro duši však nikoli. Já sama jsem přesně z tohoto typu blízkosti dostala a pořád dostávám tolik darů, že to nejde ani vypovědět. Mám dokonce ve svém životě osobnosti, se kterými zažívám obojí. Když se vidíme – oboustranně. Když se nevidíme – jednostranně, protože oni sotva, se svými rozvrhy či početnými rodinami, mohou mít kapacitu cítit mě tak, jak cítím já je. A je to v pořádku.
Asi nemusím akcentovat, že kvalitní jednostranná blízkost je cennější než nekvalitní oboustranná. To každé srdce až moc dobře ví, jen hlava si zde často libuje v pochybnostech.
V rámci jedné spisovatelské výzvy, které se účastním, jsme na den otců dostali zvláštní úkol. “Kdyby sis mohla vybrat jiného otce než toho, co máš. Kdo by to byl a proč?” Teď … teď, kdy jsem konečně po dlouhých turbulentních letech se svým otcem plně spokojená a za nic na světě bych ho neměnila. Tak teď dostanu takovéto zadání. Ano Bože, mám radost, že se bavíš.
Dva týdny jsem tavila závity nad všemi intelektuály, se kterými jsem kdy přišla do styku a nakonec jsem si musela vybrat Jana Sokola. Ne proto, že by byl ze všech nejmoudřejší nebo měl nejširší záběr. Dokonce ani ne kvůli jeho odzbrojující laskavosti. Ani kvůli osobitému stylu a harmonickému projevu s božským hlasem. Ale právě kvůli oné jednostranné blízkosti, kterou k němu již 19 let pociťuji. Ani jeho smrt na ní nic nezměnila, naopak, ještě jí upevnila.
Sokola jsem znala i jako studentka z přednášek a kolokvií, ale blahodárnou jednostrannou blízkost si umím užít i při zkoumání tvorby někoho, koho osobně neznám. Těch už bylo! A doufám, že nikdy nepřestanou mým životem procházet.
Dokonce někdy, když se nejdřív s člověkem seznámím, mám s ním formální typ vztahu a až pak od něj něco čtu nebo poslouchám, tak cítím i stud, že jsem najednou takhle závratně blízko! Zrovna teď se mi to děje s jednou knihou. Ale nakonec mě vždy utěší fakt, že lidi, co tvoří a publikují s tímto musí počítat. Chcete dávat veřejně ze sebe světu to nejlepší? Jednostranná duševní blízkost je jedna z komodit, kterou se za to platí.
S lidmi, které cítíme blízko, je též nesmírně obohacující vést vnitřní dialog. Já od útlého dětství miluji samomluvu, takže si s nimi povídám normálně nahlas. Jsem ráda, že jsem se dočkala doby bezdrátových sluchátek, kdy už nikomu moje hovory na ulici nepřijdou divné :)))
Zpravidla mám na tyto „konverzace“ v životě vždy jednoho muže a jednu ženu, aby to bylo vyvážené. Ti nejlepší se na svých pozicích drží celé roky. Nedávno jsem po asi šesti letech měnila muže, ženu mám už skoro dva roky stejnou. Nejdůležitějším kritériem pro výběr takového člověka, se kterým denně proberu X témat, je (kromě super blízkosti) ryzost a jasnost jejich charakteru. Sama mám na mnoho jevů kontrastní, až protichůdné pohledy a právě proto je potřebuji “probírat s někým”, kdo je víc konzistentní. Nebo spíš s někým, kdo na mě konzistentně působí.
Neopomenutelnou výhodou takových rozhovorů je i ohromná úspora času, když se pak s danými lidmi potkám. Můžeme se rovnou vrhnout na jejich sdílení, protože, co mám na srdci já, “slyšeli” oni už alespoň třikrát :)))
Kombinací jednostranné a oboustranné blízkosti je spiritualita. Když ve svém nitru vnímáme duchovno dostatečně dlouho, přijde čas, kdy ucítíme, že tady najednou nejsme sami. Že nejenom my vroucně milujeme, ale jsme i nedozírně milováni. Je jedno, jakou duchovní tradici si vybereme nebo zda si vytvoříme svoji vlastní – princip je všude stejný.
Přeji vám léto plné blízkosti, ať už bude jakákoliv. Vězte, že je to jeden z největších darů života. A když vám bude smutno, zkuste si přivonět třeba ke květu bezu – u této vůně já vždy neochvějně cítím, jak velmi miluji a jak moc jsem milovaná.
