Možná znáte ten pocit …
Něco říkáme nebo děláme a všichni nás “žerou”. A my roztáčíme kola přitahování pozornosti a zábavy víc a víc, protože rozdávat radost je tak slastné. A snad je to i správné! Někdo ten zpruzelý svět rozesmát musí. Jsme studnicí veselí, naše vnitřní hvězda září a cítíme se božsky.
To samé, když máme nějaké trápení – hlavně ho barvitě a důkladně povykládat někomu, kdo nás ještě barvitěji a důkladněji polituje. Ah. Někdo nám konečně ROZUMÍ. A když ho to omrzí, nevadí, najde se jiné publikum, co si náš příběh ochotně vyslechne znovu. Protože je přece tak zajímavý!
Dionýsos stojí za každým divadlem, vědomým i nevědomým, které hrajeme před lidmi, ale zejména pak sami před sebou. A to jak v dobrém, tak i ve zlém slova smyslu.
Všechna ta blaženost z pozornosti ostatních, každá špetka teatrálnnosti v nás, tragické i komické tahy, drama, bouřlivé zvraty, bolest, ale hlavně SLAST. Konce šťastné i smutné, hlavně ať to má ŠŤÁVU. A nemusí to být nutně šťáva z hroznů. I když ta je s Dionýsem také úzce spjata.
Výhodou silného vnitřního Dionýsa je bezesporu život emočně nabitý a plný poutavého dění.
Nevýhodou pak logicky to, že ne vždycky se podaří tuto rozevlátost udržet na uzdě. A jsou i případy, kdy se na ní stáváme závislými. A nejen na ní. Dionýsos stojí za všemi našimi závislostmi.
Ano, úplně všemi. Nikdy nemá dost rozkoše, kterou je dokonce někdy ochoten prostřídat i bolestí. Jen, aby pak slast mohla zase dál vzkvétat. Nikdy si nechce odpočinout od rozbouřených emocí. Líbí se mu vše orgiasticky roztáčet v nekonečné spirále.
Proč to takhle má?
Já si to vysvětluji tím, že už samotný jeho příchod na svět byl velmi dramatický a nejednou doslova visel na vlásku i celý jeho kojenecký život. Kdo by pak nepropadl bujarému veselí, když se mu po všech těch patáliích povedlo zdárně vyrůst! A ještě vyzrát do tak okouzlující osobnosti, ah.
Ano, život samotný je ZÁZRAK a je důvodem k nepřetržité oslavě, také to pořád říkám. A také mě tato filosofie o onen drahocený život už nejednou málem připravila.
Máte to podobně? Nezoufejte! Jako s každým jiným archetypem, i s tímhle se dá vědomě pracovat tak, aby vás spíš obohacoval než drtil.
Důkazem je tato moje fotka, která jasně ukazuje jak jsem zabávala svoje okolí kdysi dávno. Ano, TANCEM. Umím toho docela dost, ale tančit rozhodně NE. Když to dělám, všichni se smějí. Někdy dokonce i můj otec. A to už je co říct.
Přesto dnes už netančím a dokážu lidi bavit i jiným, víc “respektujícím” způsobem :))) Navíc u toho nekouřím ani neužívám jiné omamné látky. Což je také ohromný posun.
Správně uchopený vnitřní Dionýsos nám může dopřávat spojení se světem uvolnění a radosti, rozkoše a slasti, oslavy a vděčnosti za život. Je naší pravou rukou když tvoříme něco uměleckého. Nebo levou? Asi spíš levou. Tou pravou je paradoxně, k němu antagonistický, Apolón. Ale o něm si napíšeme až příště.
Mějte euforické dny i noci a pořádně oslavujte život!
Alespoň dokud nezačne adventní půst 
