Slzy
“Dvě srdce, dvě samoty” se jmenovala první kniha. Ty další už nevím, protože jsem hned po první stránce upadla do zvláštního transu a z očí se mi začal valit nezastavitelný proud slz. Padaly ze mě jako hustý jarní déšť z chmurného, ale krásného nebe. Měla jsem pocit jako by se do mě převtělil všechen mužsko-ženský smutek světa. A já najednou cítila nejen dvě srdce a dvě samoty, ale všechna srdce a všechny samoty, co na této planetě jsou a co zde kdy vůbec byly.