Předjaří
Předjaří ve mně vždy vzbuzuje velkolepé pocity, někdy až na hranici jakési vnitřní rozervanosti. Je nesmírně kontrastní, plné paradoxů a extrémů. Teploty se divoce střídají, přes den je to často už na svetřík, v noci poměrně běžně stále mrzne. Vlastně trochu jako na Sahaře.
Pomalost
Pustinja Blaca na dalmátském ostrově Brač, je glagolský klášter, vtesaný do skály v šestnáctém století. Dlouho byl přístupný pouze po úzké klikaté cestičce od moře z jižní strany ostrova – to je ta oproti Hvaru, ne oproti pevnině. Vždy, když tam jsem, přemýšlím nad tím, jak nekonečně dlouho to všechno těm mnichům muselo trvat. Nejen […]
Oči
Dnes ve výtahu jsem si už po několikáté hluboce uvědomila jednu podstatnou věc. Nesmírně dobře mě ukotvuje zrcadlový pohled do vlastních očí. Chápu, že to může znít jako nějaký narcistický blud, kterému by se (u mě) snad nikdo ani nedivil … Ale je to dlouholetou praxí ověřená, funkční technika jak se vystředit, zastavit a dát […]
Léto života
Když jsem byla malá, v mnohém jsem kopírovala svou starší sestru. Poslouchala jsem stejnou hudbu a dívala se na tytéž filmy, s nemalou hrdostí, že jsem „Cool“ a ona mě bere do party. K jejímu hudebnímu a kinematografickému vkusu nemám žádné výhrady, ba naopak, sama bych se v tomto nedokázala lépe usměrňovat ani dnes (když […]