#12 Hněv jako zdroj

Hněv je nezpochybnitelný KRÁL velkých emocí. Je nejvíc akční a my jsme pod jeho kuratelou schopni neobyčejných činů. Usmálo se na mě štěstí. Strávila jsem v uplynuvších dnech v této emoci tolik času, že by byl přímo hřích ji u toho důkladně neprozkoumat. Znám ji sice důvěrně i ze své dávnější minulosti, ale přece jen - některé důležité pokrmy pro duši je nejlépe zpracovávat HORKÉ.

Hněv je nezpochybnitelný KRÁL velkých emocí. Je nejvíc akční a my jsme pod jeho kuratelou schopni neobyčejných činů.

Usmálo se na mě štěstí. Strávila jsem v uplynuvších dnech v této emoci tolik času, že by byl přímo hřích ji u toho důkladně neprozkoumat. Znám ji sice důvěrně i ze své dávnější minulosti, ale přece jen – některé důležité pokrmy pro duši je nejlépe zpracovávat HORKÉ.

Bylo mi tedy přáno se po TŘI dny a TŘI noci VZTEKAT. Prakticky nepřetržitě. Přes den jsem hořela hněvem na sebe a na svoje tvoření, v noci zas na různé osoby, se kterými se mi zdály sny – takže vlastně zase na sebe, jen maskovaně.

Moje roční cesta Autentického Leadershipu se SoulAdventure nemohla začít velkolepěji. Téměř jsem od všeho toho řvaní a hádání se, ztratila hlas. Vnější i vnitřní.

Ale ta úleva a ten prostor, co ve mě následně vznikl.

Ta jistota a pevnost, které teď cítím.

Slova jsou málo – musí se to zažít.

????

A teď to vezmu z trochu jiné strany:

Možná vám něco říká jméno; Eric Berne. Proslavil se transakční analýzou, ale mě si získal i svojí teorií o tom, že všechny lidské činnosti lze rozdělit na dvě hlavní skupiny.

První skupinu tvoří činy, které vychází z našeho LIBIDA, čili mají životodárnou a tvořivou energii. A tu druhou činy, jež vychází z našeho MORTIDA a mají tedy destruktivní a smrtonosnou energii.

Asi vás nepřekvapí, že je fajn je mít v rovnováze. Anebo se o rovnováhu mezi nimi alespoň pokoušet.

V době, kdy se neustále snažíme být pozitivní a tvořiví, nám může právě HNĚV být výtečným služebníkem k tolik potřebné destrukci toho, co nám již neslouží.

Nemusíme vše zničit hned v afektu, ale hněvivé hoře pro nás mohou být skvělými impulzy. Destrukce je důležitá součást života a užívat si ji naplno je úžasně osvobozující.

Berne dokonce uvádí celé seznamy činností, jež tyto dvě energie s opačnými vektory nesou. Překvapivě u Mortida to není jen lovení zvěře nebo štípání dřeva a u Libida to není jen láska a plození dětí. Mortido je zastoupeno v likvidaci nepotřebných vztahů či projektů, ale také například v jakékoliv práci s hlínou a se zemí.

Takže se ideálně na ono „sladké loučení“ pomažte bahnem a pořádně u něj křičte! Nebude se vám o něm pak muset za X měsíců zdát jako mě. Ale lepší ve snu než vůbec.

Hněv je také skvělý motor a kompas. Když je někde mrtvo, jen stěží to půjde vzkřísit. Ale když je někde tak živo, že nás to startuje, lze v podstatě mluvit o optimálních podmínkách na vytouženou změnu.

Někdy mám pocit, že mi hněv dovoluje přiblížit se až k jakési genialitě. Mysl i tělo v něm dokáží operovat v nadlidských výkonech. Adrenalin dělá zázraky. A jak říká jedna moje známá: “Dobře se nasrat je jako dobře se vysrat.” – co považuji za jedno z vůbec největších mouder, s jakými jsem se kdy setkala.

Jsou to už čtyři roky, co jsem zdárně zastavila svoji rozsáhlou sebedestrukci ve formě excesivního pití a fetování. Již čtyři roky otáčím svůj život k lásce a tvoření. Je to boží a já denně cítím upřímnou vděčnost. Ale přesto … prostranství pro duševní rozvoj či vztahy není nekonečné. A kde se neboří a neničí, začne jednoho dne nutně být TĚSNO.

A pak zákonitě musí nastat PNUTÍ.

Nebo HNĚV o mnoha různých chutích.

Když jsem na Louce dokončila své útrpné denní i noční konfrontace, tak se mi v poslední noc zdálo toto:

Přicházím na důležité jednání jen v koženém korzetu a s potetovanými nohami i pažemi. A přesto, že je to trochu “moc”, (nebo naopak spíš “málo”?), se tam s nikým nehádám. Blonďatí Švédové na vše šťastně kejvou. A já u toho spokojeně jím salát a předčítám jim Descartesa v originále. Kolem se rozprostírá břeh řeky pokrytý měděným sněhem, z kterého k nám vane jemná svěžest.

Nakonec se zjevuje i anglická královna. Je celá v bílém a ve vlasech má místo koruny hnědé a zlatavé drahé kameny. Nebroušené, ale nádherně nasazené tak, že se nad ní malinko vznáší. Lehce se na mě usmívá a mává mi. Je úplně blízko a pak se pomaličku začne vzdalovat.

Mám z toho všeho dojem jako by naše emoce byly duševním oblečením a rekvizitami. Esence vždy zůstává stejná, ať se projevujeme jakkoliv. Ale jsou zde zkrátka “módní výstřelky” a “doplňky”, které nás mohou velmi mile překvapit a mílovými kroky někam posunout.

Plodné ničení vám všem přeji!

????

Chci dostávat emaily od Elen

O všem novém, co dělá nebo chystá