Když už jsme u moře, tak se rovnou pustím i do Afrodity. Bohyně, která mi zatím v životě dala nejvíc zabrat. Když nepočítám Dionýsa, s nímž v lidské duši dokáže vytvořit opravdu ‚zajímavou‘ charakterovu melánž.
Afrodita je bohyní lásky, sexuality, plodnosti a zamilovanosti. Je ztělesněním smyslové krásy, ale i neodolatelné přitažlivosti, jež vyzařuje zevnitř. Zrodila se u kyperských břehů z mořské pěny. A nebyla to ledajaká pěna, leč vzácné sémě, jímž oplodnil moře sám Uranos.
Když jí pak v renesanci vdechl nový život Sandro Botticelli svým legendárním Zrozením Venuše, její hvězdná dráha věčné ikony byla zpečetěna.
Život s ní umí být nádherný, divoký a smysluplný. Aby ne, když člověk furt někoho nebo něco miluje a neustále se koupe v koktejlu oxytocinu, serotoninu a dopaminu. Krásné.
O čem se ale v souvislosti s Afroditou mluví méně, jsou její stinné stránky. Vyrovnanost, stabilita, věrnost, oddanost, loajalita a rácio v jejím lese FAKT NEROSTOU. Ale já vždycky říkám: “Lepší vědomá rajda, než nevědomá světice.” I tu nejplamennější lásku a sexualitu lze prožívat ryze spirituálním či jiným obohacujícím způsobem. A to pokročilé Venuše skvěle umí.
Silná vnitřní Afrodita umí být neskutečně houževnatá a vynalézavá. Někdy až příliš. Ale každý člověk, jež sám sebe dobře zná, zvládne jakýkoliv archetypální nářez tak, aby mu víc pomáhal, než škodil. KDYŽ CHCE. Navíc to, co ve svém dominantním archetypu postrádá, může bohatě čerpat z archetypů jiných. Což já přesně dělám, jinak by mě Venuše semlela na padrť.
Když jsem ji v jisté fázi svého života odstavila od přísunu čerstvých mužů, protože jsem konečně moudře vyhodnotila, že už popletla dost hlav, zlomila dost srdcí a postavila dost kouzelných hůlek, našla okamžitě tisíc dalších způsobů jak se mnou zůstat ve velmi intimním kontaktu.
Nejdříve se zamilovávala do různých činností, věcí, umění, a lidí platonickým způsobem, ale ještě pořád to vše chtěla spíš konzumovat. Teď se dostala do fáze, že neurvale miluje různé typy tvoření a dost mě vysírá, když potřebuji, aby v mém životě zavládl chladný pragmatismus.
Bezostyšně obcuje s některými mými nápady, jako by byly nejlepší na světě a vůbec nepřipouští, že by tomu tak nemuselo být. V kombinaci s Dionýsem, jež má na svědomí slasti a závislosti mě to občas přivádí do stavů, které zde radši nebudu popisovat.
Ale znovu, kdo doopravdy chce, najde v archetypálních či jiných projevech své duše nejen nástrahy, ale především POKLADY.
Naši vnitřní pestrost JE MOŽNÉ autenticky a smysluplně žít. A je to život velmi š ť a v n a t ý , i kdyby teď ze mě !už zase! nemluvila Afrodita ;)))
I o autenticitě a hledání vnitřní pravdy, je náš krásný pouštní film Stopy v písku. Přijďte se na něj v lednu a v únoru se mnou a se SoulAdventure podívat!
23.1. v Brně od 18.00, bit.ly/3Hb1Zxi
24.1. v Plzni od 17.30, bit.ly/3klZj78
26.1. v Praze od 17.30, bit.ly/3GH0iWP
a 9.2. v Ostravě od 18.00, bit.ly/3Why6Q7
